Na kohoutích zápasech ve Huauchinangu

Jestli jste viděli film Amores Perros, tak víte, že v Mexiku se pořádají nelegální psí zápasy. Ale ty nejsou jedinou místní krvavou kratochvílí, při které si místní zažijí trochu adrenalinu a vyhrají/prohrají pár/hodně peněz. Prakticky po celém Mexiku jsou totiž velmi oblíbené taky zápasy kohoutí, které ale mají na rozdíl od těch psích jednu výhodu- jsou legální. A ne, neptejte se mě, proč psi mezi sebou bojovat na smrt ze zákona nemůžou, ale kohouti ano. Já to taky nevim.

Kohoutí zápasy

Pouliční plakáty na kohoutí zápasy, Coahuila (stát kde byly v roce 2012 zápasy zakázány, a tak plakát zve na akci v blízkém městěčku už ve státě Nuevo León)

Asi před rokem se mi naskytla příležitost se na takové kohoutí zápasy podívat, a to přímo s člověkem nejpovolanějším: pozval mě totiž jeden mexický kamarád, jehož strýc i bratranci se chovu a pouštění bojových kohoutů věnují profesionálně. A tak jsme jeden čtvrteční večer vyrazili z DF, abychom se přes Pachucu a Tulancingo dostali kolem půlnoci do města Huauchinango ve státě Puebla. Tam se totiž konaly každoroční několikadenní oslavy města, které mimo jiné znamenaly koncerty poměrně známých umělců a právě i oblíbené kohoutí zápasy. Už si ani nepamatuju, jestli jsme platili dost vysoké vstupné (cca 300 pesos), nebo se někomu podařilo nás protáhnout, ale nějak jsme se dostali do palenque, tak se totiž říká kruhovitým arénám, ve kterých se zápasy odehrávají a kolem kterých se usazuje publikum. Přišli jsme tak akorát včas před zahajovacím koncertem, abychom se usadili po boku kamarádova bratrance a jednoho jejich postaršího známého, který to tam měl všechno evidentně na háku. Už měl něco upito a při pohledu na mě (byla jsem tam jediná cizinka, navíc blonďatá, což je v Mexiku bráno jako plus) začal z legrace, nebo spíš teda z opilosti říkat kamarádovi, že ho nechá zabít, aby mě mohl unést. Atmosféra byla tedy dobrá. Před krvavou řežbou (doslova) nám přímo zprostřed palenque zapěl idol místních dívek a žen, Pablo Montero, a dlouho po půlnoci konečně začal hlavní bod programu: zápasy kohoutů.

vice peleas 2

Ilustrační foto. zdroj: Tony Francois pro http://www.vice.com

Před samotným zápasem se nejdřív všichni kohouti zváží, protože stejně jako v boxu existuje několik kategorií podle váhy. Následně se oběma kohoutům připevní k jednomu pařátku žiletka, jejíž úlohou je posekat toho druhého tak, aby vykrvácel. Poté se galleros, tedy chovatelé, chopí svých kohoutů a zprudka je přibližují, aby je vyprovokovali k agresi. To je chvíle, kdy se uzavírají poslední sázky, protože cílem celého souboje je a) pro kohouta přežít, což se mu tedy ve většině případů nepovede, ani když vyhraje, b) pro publikum si správně tipnout, který kohout je agresivnější, větší a zkrátka lepší, a tudíž má reálnější šanci přežít, nebo alespoň umřít později; na toho si totiž vsadí v řádech od desítek po tisíce pesos. Následně se vyhlásí konec sázek a kohouti jsou vypuštěni. Chvíli to vypadá, že po sobě jenom skáčou a čepýří se, ale pak se začnou objevovat první skvrnky krve, až jednomu kohoutovi začne nápadně docházet energie. To se pak sesune k zemi a najednou je s ním konec. Většinou souboj netrvá déle než pár minut. Druhý kohout tedy sice vyhrál, ale ve většině případů je natolik poraněný, že po chvíli to s ním sekne taky. Někdy se hraje na víc roundů, a pak zavisí na tom, jak je dobrý gallero: jestli se mu podaří kohouta ještě namotivovat, vysát mu krev z rány etc. Jsou i souboje, kdy poranění kohouti začnou umírat ve stejnou chvíli, a pro tento případ existuje rozhodčí, jež určuje, který z těch dvou zdechnul o sekundu později a je tedy vítěz. V tu chvíli se začnou vyplácet sázky a připravovat palenque na další zápas, a pak to samé dokola. Celé to netrvá déle než 5 nebo 10 minut a takhle se jede několik hodin.

Pro představu:

Jak jsem tak koukala na ty umírající kohouty, nemohla jsem si pomoct a místo sdílení zapálení místních mi jich začalo být jenom líto. I když jsem si zkoušela představit kohouta mého dědečka, který mě celé dětství (nebo alespoň ty víkendy a prázdniny, které jsem na chalupě trávila) šikanoval a útočil na mě ze zálohy, nemohla jsem přestat myslet na to, že místo sekání se žiletkama by tihle agresivní zobáci měli radši pobíhat někde po dvorku a obšťastňovat slepice. Když jsem to řekla kamarádovi, tak ten mi poradil, ať si vsadím, že pak mi jich přestane být líto a dostanu se do té správné bojové nálady. Problém byl v tom, že jsem snad ještě horší gambler než fanoušek zvířecí krve, a tak ani tenhle nápad na mě příliš nezafungoval.

peleas vice

Ilustrační foto. zdroj: Tony Francois pro http://www.vice.com

Po pár hodinách zápasů jsme odešli přespat na statek strýce mého kamaráda. Ráno jsem tak měla možnost se podívat na stovky, nebo spíš tisíce klecí s různě velkými a barevnými kohouty, které si tam pěstovali, aby jednoho dne přišlo jejich pár desítek vteřin slávy v palenque. I když mi kamarád vysvětloval, že jsou špičkově živení a vlastně si celý život žijí jako králové, ne jako hormonama nabušená kuřata, která si člověk koupí v sámošce, tak tyhle argumenty mi teda příliš nepomohly se zbavit mých morálních dilemat. Naopak jsem si k těm existujícím odnesla spoustu dalších pochyb o tom, do jaké míry má člověk právo se takhle chovat nejen ke kohoutům, ale vlastně celkově ke zvířatům (od psích zápasů po porážku dobytka i vlastně to chování kuřat) a k přírodě. Ne že bych o krutosti masného průmyslu nepřemýšlela nikdy předtím, ale je fakt, že pokud chce člověk odsoudit kohoutí zápasy a připadat si morálnější než ti, kterým se to libí (což jsem já zpočátku chtěla), nemůže to dělat z pozice někoho, kdo se pravidelně stravuje potravinami živočišného původu z běžné produkce.

42715-1413294006686

Ilustrační foto. zdroj: Tony Francois pro http://www.vice.com

A tak hoď kamenem ty, kdo může říct, že to prase, ze kterých si udělal řízky nebo tacos, bylo šťastný jedinec, který si celý život pobíhalo šťastně po dvorku a pak zemřelo rychle a bezbolestně humánní (?) smrtí. A vůbec! Co když třeba i ta zelenina trpí a je zotročována zemědělstvím a geneticky upravovaná kukuřice by se nejradši normálně rozmnožovala, jenom to neumí dát najevo.

PS. Poslední dobou se v Mexiku zvedá vlna odporu proti býčím zápasům, které jsou tam taky povolené a mají velkou tradici, a to i mezi místními celebritami. Kohoutí zápasy jsou až na federální distrikt a dva státy povolené všude a nijak nevypadá, že by někomu zásadně vadily (ani těm celebritám brojícím proti býčím zápasům). Jestli to tedy dobře chápu, není v pořádku nechat bojovat psy, u býků je to sporné a u kohoutů to nevadí?

A propos, na další fotky z kohoutích zápasů se můžete podívat ve fotostory od Vice zde

Reklamy

2 thoughts on “Na kohoutích zápasech ve Huauchinangu

  1. A není rozdíl mezi zabíjením kohoutů pro maso a jejich zabíjením pro zábavu právě v tom, že v prvním případě uspokojujeme svou základní lidskou potřebu, ale ve druhém případě je nám zábavou samotné umírání? Není to právě v tom, že v prvním případě je smrt „nutným zlem“, ve druhém případě je smrt kohoutů samotným cílem a potěšením?

    Liked by 1 osoba

    • Ano, s tím souhlasím, ale zase na druhou stranu taky musim souhlasit s názorem mého kamaráda, že ti bojoví kohouti si prožijí asi lepší život většina kuřat napěchovaných hormony a stísněných v kleci, které si čověk dá k večeři. Samořejmě v ideálním světě (alespoň v tom mém) by neexistovaly ani kohoutí zápasy, ani utrpení zvířat industriálně chovaných pro konzumaci. Ve mě to vzbuzuje podobný dilema, jako třeba lov v Africe (poslední dobou se o tom hodně mluvilo), kdy zvířata jsou chována v rezervacích a vydávají se povolení na jejich řízený lov, z jehož výtěžku se pak sponzorují ony rezervace, protože těch kdyby nebylo, tak by je vyhubili pytláci. Obojí mi přijde smutný.
      Navíc si nejsem jistá, jak moc je základní lidská potřeba jíst masné výrobky i několikrát denně- na což je současný masný průmysl stavěný, a to nepočítám ani kolik se toho vyhodí, protože se to nepodařilo prodat- tudíž zvířata umírají úplně zbytečně.

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s