Pomoc! Můj přítel je Mexičan!

Takže jste se rozhodli do toho vrhnout po hlavě a vyzkoušet si, jaké to je randit, případně i chodit, žít a zakládat rodinu s Mexičanem či Mexičankou. Nejdříve budete nadšeni a okouzleni vším tím „poprvé“- protože vztah s někým, kdo vyrostl v jiné kultuře, zákonitě bude plný nových a často neočekávaných situací, které vám hlavně zpočátku budou připadat velice roztomilé. Zároveň (a především po opadnutí prvotní zamilovanosti) ale dojde na různá nedorozumění, kdy úplně zapomenete na to, že ta určitá reakce je dána mexickými kulturními zvyklostmi, a budete mít akorát pocit, že vaše drahá polovička je divná, nechápavá, sobecká, nepředvídatelná a prostě se k sobě nehodíte. Než začnete rovnou přemýšlet nad rozchodem, přečtěte si tento článek o tom, jak v Mexiku fungují milostné vztahy. A vezmeme si to rovnou po fázích:

Balení

Snad všichni kamarádi Mexičani mi říkají, jak je možné, že tady v Česku si chlapi v baru či hospodě všímají víc svého piva než holek. To se v Mexiku nestane: tam jsou místní velice aktivní v oslovování a jsou připraveni na to, že je 10 různých holek během večera odpálkuje, aby se jim podařilo u té jedenácté vyžebrat telefonní číslo. Totéž platí i pro jiné společenské situace- ve frontě v obchodě, na ulici i třeba na kurzu salsy; někteří Mexičani doopravdy rádi tancují a jiní to vidí jako nutné zlo, jak se seznámit (schválně se někdy běžte podívat do českých kurzů salsy, kde je většinou poměr 5 žen na jednoho muže). Z toho vyplývá i fakt, že Češky jsou oproti Mexičankám mnohem vstřícnější a „v pohodě“: pokud už o ně někdo projeví zájem, jsou rády, netváří se kysele a klidně se dají do řeči s prakticky kýmkoli. Mně už v dobách, kdy jsem chodila do tanečních, bylo vštípeno, že když pro mě přijde nějaký kluk a poprosí o tanec, zásadně ho nesmím odmítnut, i kdyby se mi sebe víc nelíbil: po té, co se takhle odhodlal, bych přece nechtěla, aby si vytvořil trauma a strach z holek na celý život! Naopak Mexičanky jsou na soustavný zájem zvyklé, a proto jsou i vybíravější a věnují svou pozornost jen těm, o které doopravdy stojí. Pozor, proto taky Češka se svým přátelským chováním může v Mexiku snadno vyvolat mylný dojem, že flirtuje úplně s každým.

Randění

Takže jste se dohodli na prvním rande. Očekáváte, že první oťukávání proběhne stejně jako v Česku někde na drinku či v kině, jen vy dva. A pak bude následovat ještě druhé a třetí rande, různé procházky, večeře … A když to půjde všechno dobře, po nějaké (spíš delší než kratší) době začnete představovat svůj nový objev taky kamarádům, kolegům v práci a v případě, že z toho kouká vážný vztah, taky rodině. Ne tak v Mexiku. Nedivte se, pokud vás Mexičan pozve na první rande na nějakou fiestu, kde budou všichni jeho kamarádi. To abyste si nepřipadaly v křeči, že je to rande, a abyste rovnou začaly poznávat blízký okruh lidí, se kterými- když spolu budete dál chodit- ještě strávíte spoooustu času. Taktéž funguje setkání s rodinou- tu poznáváte docela záhy, bez větších formalit, a to od rodičů po různé tety, bratrance i neteře. Jinak při každém rande se v Mexiku očekává, že kluk holku vyzvedne doma a pak ji tam zase celou a živou vrátí (což je i vzhledem k horší bezpečnosti pochopitelné).
Kamarádi Mexičani tvrdí, že jsou Češky oproti Mexičankám svolnější k nezávaznému sexu, případně sexu pro krátkodobé známosti, ja si myslím, že je to všude stejné, jenom ty Mexičanky se tím nikde nechlubí. Respektive, že nezávisle na národnosti mají některé ženy jednoho sexuálního partnera za celý život, a jiné 5 sexuálních partnerů za týden, ale rozdíl je v tom, že machismus je silnější v Mexiku než v Česku (ne, že by tady vůbec neexistoval!), a tak si spíš musí Mexičanky ubírat a zamlčovat, co se jejich minulosti týče, a vůbec, dbát na „dobrou pověst.“

Vážný vztah

Oba cítíte, že je vám spolu dobře a začnete teda spolu chodit. Mezi Čechy to vypadá tak, že se to prostě nějak bez větších formalit postupně vyvine do vážného vztahu, kdy vás všichni v okolí začnou pozvolna považovat za pár. Máte svou práci, svoje kamarády, svou rodinu, svoje koníčky a teď nově i přítele- a mezi ty všechny rovnoměrně dělíte svůj čas. Přítel tedy o vašich koníčcích ví, třeba je i částečně sdílí, občas ho vezmete za rodiči nebo někam s kamarády, třeba si vybudujete i nějaké společné kamarády, ale i tak vždycky budete mít svůj život, svou nezávislost, svůj prostor, kam toho druhého úplně nepustíte. A on stejně tak. A tady přichází zásadní rozdíl: už samotný počátek vztahu je v Mexiku obyvkle důsledně vymezen otázkou „Chceš se mnu chodit?/ Quieres ser mi novia?“ (tudíž pozor, jestli chodíte s Mexičanem, podle vás se všechno vyvíjí, jak má, ale on se ještě nevyslovil- je možné, že on to nebre tak vážně) a po kladné odpovědi následuje rychlé splynutí v jedno tělo a jednu duši. Od této chvíle trávíte veškerý volný čas spolu, s vašima nebo jeho kamarády (kteří už se znají navzájem a vlastně jste už celkově úplně propojili své společenské životy), s rodinou (začíná pro vás maratón rodinných oslav) a pokud spolu náhodou zrovna nejste, pořád si voláte a píšete. Neexistuje, že byste měli kamarády (speciálně ty opačného pohlaví), který ten druhý nezná. Jednou za týden si možná vyjdete někam se skupinou kamarádek, ale jít na pivo s jedním kamarádem, i když třeba z dětství, už je bráno jako rande a tudíž nepřípustné.

Protože pro Mexičany je vztah vším, ke svým partnerkám jsou taky velice pozorní: všude (i po letech manželství) se vodí za ruce a dávají si pusu, muži nosí kytky a bonboniéry, slaví výročí klidně i po měsících, otevírají dveře u auta, na chodníku nenechají partnerku chodit na straně u silnice („aby ji nenabízeli“). Taky různá „mám tě moc rád“ a „miluju tě“ se říkají prakticky každý den, i když jste třeba rozhádaní, delší dobu to neklape, nebo je to prostě den jako každý jiný a vy nemáte žádný zvláštní důvod to říkat. Tato pozornost ale často bývá vykoupena zvýšenou mírou žárlivosti, kdy se pak kontrolují mobily a dělají scény na veřejnosti (což platí především pro Mexičanky). Podvádí se všude asi stejně, jenom jak poznamenala kamarádka Mexičanka, Češi mají větší volnost být s různými lidmi a klidně to i říct („měl jsem sraz s kamarádkou“), a proto je větší pravděpodobnost, že vám nic nezatajuje. Zatímco Mexičan ví, že o kamarádkách příliš mluvit nemůže, tudíž ve chvíli, kdy řekne, že je na pivu s klukama z fotbalu, je možné, že je fakt se svými kamarády, ale taky je možné, že je někde na drinku s kamarádkou- i kdyby by to bylo třeba v největší nevinnosti. Ale žehlete si ten průšvih, když vám na tuhle menší lež přijdou.

Z uvedených důvodů přijde Mexičanům české chování ve vztahu jako chladné a odtažité a naopak Češi v mexicko-českém vztahu můžou postrádat svůj prostor a svobodu.

Bydlení spolu

Pokud jste Češi, tak je běžné, že po určité době chození, kdy vám oběma to vyhovuje, spolu jedete třeba na dovolenou a taky spolu začnete bydlet. To abyste si vyzkoušeli, jaké je společné soužití, jak jste sehraný tým v domácích pracích, jestli se zkrátka snesete. Tak na to v Mexiku zapomeňte. Ano, existujou výjimky, nicméně ve většině případů spolu dva dospělí chodí, tráví spolu veškerý čas, ale neexistuje, aby spolu před svatbou někde oficiálně přespali (přespat ve stejném pokoji třeba u rodičů jednoho z nich? Vyloučeno!), natož jeli jenom ve dvou na dovolenou a už vůbec ne bydleli. To jsou zkrátka věci, které se dělají až po svatbě.I  když iluzi o tom, že by dva dospělí Mexičani vstupovali do manželství bez jakékoli sexuální zkušenosti, si děla asi jen málokdo, přesto je (předmanželský) sex velké tabu. V Mexiku tradičně bydlet s někým automaticky znamená žít v manželství, ale bez papírů (tzn. totéž,ale nemá to takové společenské uznání). Když jsem začala bydlet s přítelem (na zkoušku a jen na půl roku), k mému údivu po několika měsících prohlásil, že on to bere, jako kdyby byl ženatý, a že už ho kamarádi ani tak nezvou do hospody, protože oni to vidí stejně. A já to chápala spíš jako „tak to vyzkoušíme a uvidíme, ale náš život se tim zas až tak nemění.“ Teprv teď si říkám, co na to vlastně asi říkala jeho rodina…A pomalu mi dochází, jak mi jeho teta říkala, že nevadí, jestli nebudem mít svatbu v kostele a vlastně ani jestli se nevezmem, ale že by chtěla vědět, jestli to spolu myslíme vážně, chceme být spolu do budoucna a mít rodinu. Asi ji musel ten náš česko-mexický vztah zmást.

Svatba a děti

Co se svatby a dětí týče, s tím já ještě nemám žádné zkušenosti, ale i tak z vyprávění i pozorování okolí vyplývá, že v tom rozdíl je. Především je třeba připravit se na fakt, že v Mexiku je asi nejběžnější katolická svatba v kostele (před kterou je, jestli jsem to správně pochopila, nutné projít si křtem a prvním přijímáním) a že tradicí je i budoucí děti nechat pokřtít- což nám Čechům (nebo alespoň mojí, porevoluční generaci) úplně běžné nepříjde. V dalším rodinném životě je potřeba si zvyknout, že tchýně bude ve vašem vztahu hrát větší roli, než je tomu v Česku, a že obecně celá partnerova rodina si nárokuje právo na zasahování do vaší nově založené rodiny. Na jednu stranu je dobré, že máte tak velkou oporu, pokud cokoli potřebujete, na druhou stranu je těžší dělat si věci ve své domácnosti po svém a být respektována (speciálně neohlášené návštěvy tchýně asi žádnou Češku nepotěší). Mexičan taky nemá problém vzít na sebe roli živitele rodiny (pokud to finance dovolí), zatímco žena zůstává doma a stará se o děti a domácnost. To ale taky může vyústit v situaci, kdy při seznamování je pro mnoho Mexičanek důležité zjistit partnerovo finanční zajištění a sociální postavení.  Naopak stále běžnější česká praktika, kdy po dohodě se rozhodne, že muž zůstane na rodičovské dovolené doma, zatímco žena bude vydělávat, je pro Mexičany dost nepochopitelná.

Rozchod

Češi i Češky snášejí rozchody oproti Mexičanům statečněji, koneckonců i když třeba přijdou v tu chvíli o životního partnera, pořád mají své kamarády, práci, koníčky, rodinu- zkrátka jiné kratochvíle, díky kterým se jim nezhroutí celý jejich svět, ale jen jedna jeho část. Naopak Mexičani jsou úplně nahraní, protože jejich vztah pro ně byl vším. Pokud se holka rozejde s Čechem, on už jí nikdy nezavolá a bude hrdě říkat, že se nebude nikomu vnucovat, a jestli ona chce, tak ať se mu ozve, a dál si bude žít svů život. Mexičan naopak bude nejspíš někde v hospodě zapíjet žal, zpívat tesklivé písničky, a ve čtyři ráno jí volat, jak moc ji miluje a ať se k němu vrátí, případně rovnou pojede k ní domu a bude tam něco pokřikovat před dveřmi.

Jestli máte pocit, že je to všechno moc jiné a komplikované, vězte, že jedna věc spolehlivě funguje stejně v obou kulturách. Je to ona chvíle, kdy muž (Mexičan či Čech) něco (ne)provede či (ne)řekne, ale žena (Češka či Mexičanka) má pocit, že je přece tak evidentní to, co se právě ne(stalo), že muži to musí zákonitě dojít. Ten neví, která bije, ale zároveň z nasupeného výrazu a mlčení ženy tuší, že se něco děje, a tak se v dobré víře ptá (a to několikrát), v Česku i Mexiku, „co ti je?“/„qué tienes?“, případně „jsi naštvaná?“/“estás enojada?“, aby mu na to žena (několikrát) odpověděla „nic“/„nada“, případně „ne“/“no“. Tahle neschopnost mužů číst ženám myšlenky a zároveň ženská touha po telepatickém porozumění je prostě univerzální.

PS. Sepsání tohoto článku trvalo déle než obvykle. Původně jsem myslela, že prostě popíšu svou osobní zkušenost, ale pak mi to nedalo, a rozhodla jsem se poptat i dalších lidí. První byl můj přítel, který na otázku, jestli vidí nějaký zásadní rozdíl mezi mnou a jeho bývalými (mexickými) přítelkyněmi, odpověděl, že ne, že jsme všechny stejně paličaté. Následně dodal, že já už jsem jak Mexičanka, a že prostě nevidí žádný rozdíl (Tos mi teda s timhle článkem moc nepomoh! :p ). Pak jsem napsala českým i mexickým kamarádům a kamarádkám, zdali je napadá nějaká odlišnost v jejich česko-mexickém vztahu, a ti naopak byli k nezastavení. Částečně mi posílali dlouhé články o všech možných nedorozuměních, příkořích, zvláštnostech a postřezích, částečně odpovídali jenom jednou jedinou větou: „Je toho strašně moc, ale to ti budu muset povyprávět až někde u piva/na drinku.“ Co si budeme povídat, byl to poměrně náročný týdenní sběr informací, ale už se z něj pomalu vzpamatovávám :). Výsledkem je tento článek, kde jsou i zkušenosti, které já z vlastního vztahu neznám. Což mi připomíná…Chtěla bych tímto článkem poděkovat svému příteli, že mi „toleruje“ moje české chování, které mu asi musí často připadat iracionální, že má pochopení pro moji potřebu určité nezávislosti. Že oproti většině Mexičanů mi nedělá žárlivé scény, ale naopak mi dává veškerou svobodu, kterou potřebuju! A že netrvá na svatbě v kostele ani křtu našich případných dětí :)

Advertisements

15 thoughts on “Pomoc! Můj přítel je Mexičan!

    • Co tak vidím ve svém okolí a bavila jsem se o tom s víc lidma, tyhle mezikulturní vztahy fungují tak 50 na 50..ale to přece i ty ryze české. Věřím, že spousta věcí je dána tím, že člověk nezná kulturní kontext toho druhého a z toho vzniká spousta nedorozumění, která by se ale dala jinak vysvětlit (a možná se nad tím i zasmát). Z toho důvodu jsem sepsala i tenhle článek (a budu ho překládat i do španělštiny, aby si o tom mohli přečíst i Mexičani): aby se těm zbytečným nedorozuměním a následným hádkám třeba mohli vyhnout.
      Jinak ke ztrátě času a deziluzím..Nebudu mluvit za ostatní, ale ať ten můj mexickej vztah dopadne jakkoli- určitě to nikdy neoznačim za ztrátu času, naopak budu ráda, že mě něco takovýho potkalo a že jsem měla možnost se naučit být třeba víc tolerantní a empatická- protože o tom to dost je. U vztahu s Čechem můžu jednoduše vsadit na to, že on smýšlí podobně jako já, a tudíž se nějakou komunikací nemusím zabývat (ale zase, to je cesta do pekel u všech vztahů).

      To se mi líbí

      • ahoj,je mi 52 a už mám také nějaké vztahové anabáze za sebou….podle mne,děsně záleží na jednotlivcích a zda spolu chtějí být či ne neb duše každého člověka chce asi stejné-být nějak šťasten…..mně to nefunguje,takže se domnívám,že to bude o mně,neb jsem nikdy nenarazila na úplného blba a byli to i Češi i cizinci….je to o mně,jak vibruji a co přitahuji-to je ale jen můj pocit-držím palce a at to dopadne,jak nejlépe má,
        pro všechny zúčastněné…v lásce,Káťa
        p.s.a je pravdou,že začátky,kde se dohadují,domlouvaJÍ ,ŘEŠÍ-mívají lepší konec-hrany se obrousí,zjistí se,kdo a co a kde nesedí a nemá se rádo…..chtít po mužích telepaTII,jo,to jde v zamilovanosti…tam to nějak funguje SAMO :-D….

        Liked by 1 osoba

      • Káťo, díky za milý komentář, je pravda, že když už nic jiného, tak jsem se za ty roky naučila říkat rovnou, co (ne)chci a se se mi (ne)líbí, protože evidentně čtení myšlenek není úplně rozšířenou schopností :). Zdravím

        To se mi líbí

  1. Jsem za a klasika je, že jeden očekává, že ten druhý ví …či se dovtípí, co tomu druhému je, co chce , co si představuje a ono to na bázi doměnek nefunguje. Musí se o problémech mluvit, mluvit a mluvit bez rozdílu národnosti a kultury! To prostě jinak nefunguje.

    Liked by 1 osoba

  2. Naprostou náhodou jsem narazila na tenhle článek! Ten jsem přesně hledala před 2,5 rokem, kdy jsem s tím mým Mexičanem začala oficiálně chodit! Škoda, že jsem nic tak naprosto vystihujícího nenašla, protože by nám to ušetřilo nejednu hádku.

    Nicméně, všechno nám to trvalo podstatně déle, ale našli jsme se. Jsou věci, se kterýma jsme se ještě stále nezžili, ale snažíme se o nalezení toho správného bodu rovnováhy. Je ale věc, kterou si naprosto jistí jsme – chceme spolu být, chceme spolu žít :)

    Hodně věcí mne v článku překvapuje a musím dodat, že jsme asi narazila na Mexičana neMexičana. Platí na něj asi jen 5% toho, co je napsáno, ale pravdou je, že obdobných článků jsem za poslední dobu četla víc – ale v angličtine – tedy MX vs. US a často se to shodovalo.

    Děkuji za článek, je skvělý, úsměvný a konečně jsem našla místo, kam se budu vracet a hltat články dál!  Užívejte Mexiko!!

    Liked by 1 osoba

    • Ahoj Michaelo, díky za komentář!
      Krom zabavného počtení byl tenhle článek zamýšlen tak, jak ty píšeš, jako takový menší „návod“ na mezikulturní vztaz, díky kterému se dá vyhnout nejedné hádce a pochopit pro nás někdy „divné“ chování toho druhého :).
      Jinak co jsem se o tom bavila i s jinými Češkami, které mají vztah s Mexičanem, asi žádná nechodíme/nežijeme s tim typickym Mexičanem, pro kterého by platilo vše v článku vyslovené. Buď bychom s někýmt akovým nevydržely a proto vyhledáváme Mexičany neMexičany, nebo si to nechceme připustit a nebo se ti naši ještě neprojevili :D
      Přeju hodně štěstí s Tvým Mexičanem, jestli jste spolu už dva a půl roku (tak nějak dlouho to táhnu i já s tim mym :), tak to vypadá, že se vám k sobě cestu podařilo najít a to je super. Jak říká moje teta, hlavně hodně tolerance a všechno si narovinu říct!
      Jsem ráda, že se ti článek líbil, třeba pro Tebe byl i přínosný a doufám, že i v budoucnu se najdeš v dalších článcích! PS. Já teď užívám Prahu, přítel Mexiko, takže to by zas bylo na článek na téma „vztah (s Mexičanem) na dálku“

      To se mi líbí

      • Ahoj Kristýno :)

        tak to máme mnoho společného! I my to máme teď na dálku, já užívám Prahu a Sergio užívá US / Mexiko. Článek bych si určitě ráda přečetla, to je stále aktuální a myslím si, že ještě nějakou chvíli bude, šup sem s ním! Mockrát děkuji za odpověď a těším se na další počtení!!! :)

        Liked by 1 osoba

    • No, ty, co nejvíc komentovaly a se kterejma jsem to nejvíc řešila, žijou v Mexiku :) V květnu jsem udělala sraz přátel blogu, nebo jak to nazvat :) a myslim, že se nám tam sešlo i dost holek, co máme mexický vztah, takže určitě to bylo oblíbené téma. Kdyžtak si najdi Mnoho tvaří na facebooku, určitě v blízký budoucnosti uspořádám další sraz a budu to práve ohlašovat a organizovat přes fb :)

      To se mi líbí

  3. Ahojky. Četla jsem tvůj článek. Je úžasný. Můj pritel je také mexičan. Jsem celkem zděšená z jeho názoru. Rekl , že on je v našem vztahu muž, takže ho budu poslouchat . Rekl , že se nesmím bavit s žádnými muži, žádní muži v přátelích na Facebooku, žádný insragram a pořád mi chce kontrolovat zprávy na mobilu a Facebooku. Přijde vám to normální? PS. Známe jsme spolu pul roku a už má naplánovanou svatbu na příští rok . Miluji ho, ale to kontrolování a nic nemoct dělat mě děsí.

    To se mi líbí

    • Ahoj Lucie, to, co ty popisuješ, asi v mexické společnosti existuje, ale spíš okrajově a normální mi to úplně nepřijde. Já osobně bych asi na takové jednání nepřistoupila, ani od Mexičana ani od kohokoli jiného, ale záleží na tom, jaké ty máš priority. Troufám si nicméně tvrdit, že jestli se takhle chová před svatbou, tak po svatbě to bude stejné, nebo spíš horší. Asi bych na tvém místě se svatbou tolik nespopíchala. Už jenom to, že se sama ptáš na názor ostatních, svědčí o tom, že más sama svoje dost velké pochybnosti.
      Měj se hezky, Kristýna

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s