Tyrkysové řeky a vodopády v la Huasteca Potosina (část 2.)

Micos je komplex několika menších či větších vodopádů a jezírek, které se tvoří na bujnou stálezelenou vegetací obklopené řece Tampaón, kde v minulosti žily opičky Mico, jež daly místu jméno. Je to místo oblíbené pro hromadný mexický velikonoční turismus: na parkoviště přijíždí auta i autobusy z okolních států, ze kterých se valí proudy dovolenkářů. Ti popojdou pár stovek metrů po betonové cestě plné malých restaurací, stánků s jídlem a suvenýry, aby se všichni hromadně utábořili na maličkém plácku, a pak už se jen po několik dní věnovali svým oblíbených kratochvílím: koupání, grilování a popíjení. Vrcholný adrenalin pro mexické dovolenkáře je možnost zaplatit si průvodce (150 pesos na osobu), který zapůjčí vybavení (záchranou vestu a helmu) a bezpečně skupinku provede seskoky ze 7 vodopádů. Protože se nám představa koupání a táboření na jednom plácku s davem lidí moc nezamlouvala, rozhodli jsme se před odjezdem alespoň vyzkoušet ty seskoky, aby naše zajížďka do Micos nepřišla úplně vniveč.

 

DSCN8170

Vybrali jsme si hned prvního průvodce, na kterého jsme narazili (postává jich tam totiž poměrně dost), a protože turistická sezóna, tedy Velikonce, ještě úplně nezačala, byl rád i za naši redukovanou skupinku- tedy jenom já a přítel. Prý jsme ten den- a že už bylo 5 odpoledne- byli jeho první kšeft. Po podepsání lejstra, že pokud se cokoli pokazí, tak berem odpovědnost na sebe (a případní pozůstalí nebudou nikoho žalovat), nás průvodce zavedl asi dvacet minut pěšky proti proudy řeky; bylo to docela stoupání. A pak už jsme stáli nad prvním vodopádem, který měřil 6 metrů, a i když jsem ze začátku měla legraci, co na tom jako ti Mexičani vidí za dobrodružství, že se prostě hupsne a nazdar, v tu chvíli ve mně ta výška, dole valící se voda a hlavně z vodopádu vyčnívající skaliska vzbuzovaly respekt- a co si budem povídat- strach taky. Nemělo cenu nad tím příliš přemýšlet, a tak jsem po instrukcích i vzorovém skoku průvodce skočila (můj seskok samozřejmě nevypadal tak profi) a po mě přítel- a normálně jsme vyplavali a vlastně to ani nebolelo. Následovy další seskoky, nejvyšší (devítimetrový) vodopád bolel jen trošku (pro příště se musim naučit přítáhnou ruce co nejtěsněji k tělu a nesnažit se jima plácat ve vzduchu, nejspíš v marné snaze vzlétnout). Paradoxně se mi podařilo odřít si ruku a udělat modřinu na noze na tom nejmenším- ani ne metrovém. Pokyny zněly v tu chvíli lehce, měli jsme to sjet po zadku a ruce a nohy dát to jisté polohy, kterou už si teď nevybavuju. Asi netřeba zmiňovat, že mně se podařilo udělat přesný opak.

11096670_10153749916064638_6635489266693167410_n

Moje snaha vzlétnout se nesetkala s velkým úspechem

Z Micos jsme se přesunuli do Puente de Dios, tedy na Boží most. Původně jsme chtěli kempovat, ale poté, co nám bylo sděleno, že kromě parkování a místa na stan se platí i každé osprchování a každé odskočení na záchod, jsme se rozhodli přenocovat v blízkém hotelu- vyšlo to totiž nastejno. Ráno jsme šli objevovat řeku a její zákoutí-oporti většině Mexičanů jsme si na radu místních udělali menší zacházku a prošli si řeku od Nacimientos, tedy potůčků, které řeku přiživují a tvoří tak půvabná zákoutí jako stvořená pro koupání. Voda byla sice dost studená, ale zase jsme na místě byli téměř sami. Pak jsme došli až k samotnému Puetne de Dios, což je kaňon, který překlenuje přírodní most. Tam už byla zase spousta lidí s veškerou turistickou infrastrukturou- tedy stánky s brambůrky, ovocem, pivem, micheladas, suvenýry, záchranými vestami

DSCN8195

Nacimientos

DSCN8212

Puente de Dios.

Jestli v Micos a Puente de Dios bylo hodně lidí, tak u vodopádů Tamasopo to vypadalo jak Podolí o horké letní sobotě: říct, že tam byla hlava na hlavě, není ani trochu přehnané. Je to totiž hlavní turistická destinace v la Huasteca Potosina; proto jsou tam místo stánků se suvenýry a jídlem rovnou kamenné obchody a restaurace, lidi si s sebou nosí maso na grilování, které je možné díky strategicky rozestavěným betonovo-železným roštům. Tak tam jsme se taky dlouho nezdrželi.DSCN8223DSCN8228

Po cestě jsem kousek od Tamasopa uviděli malou ceduli hlásající Trampolín. Omylem jsme tak našli senzační místo, tu samou řeku, která protéká Tamasopem, ale tohle byla ta neplacená část, kam chodí místní: zelené ostrůvky tvořící rozličná jezírka a malinké vodopády, ze kterých skákají místní děti i dospělí, jimž na břehu kolem auta s hlasitou hudbou sekundují jejich kamarádi s plechovkou piva. Jenom, škoda, že jsme na to místo přišli až pozdě odpoledne. Ten den jsem totiž přejížděli až vodopádu Tamul, tomu nejvyššímu (105m), který se v la Huasteca Potosina nachází, a chtěli jsem najít místo pro stan ještě za světla.DSCN8239

K vodopádu Tamul se dá dorazit dvěma způsoby: první je dojet až do městečka Tanchachín, a tam se z místního lodiště vypravit za pomoci loďky, vesel a vlastních paží (motorové čluny jsou zakázány, aby se předešlo znečištění) proti proudu řeky až do blízkosti vodopádu. Druhá možnost je naopak už na kopci odbočit ve vesnici el Naranjito, zaplatit si průvodce, který si nastoupí k vám do auta a naviguje vás po polních cestách, až se dostanete naopak k místu, odkud řeka padá do propasti. Tam je možnost těch 105 metrů slézt po žebříku až dolů, a vodopád vidět i zezdola, konkrétně z druhé strany, než při vyjížďce na lodi. My jsme se nakonec rozhodli podniknout obojí. Ráno jsme si trochu zaveslovali- skromnost stranou, ale v porovnání s 5 dalšíma Mexičanama (přítel a 4 členná rodinka, 2 průvodce-zadáka a háčka- nepočítám) byly na mém výkonu jasně vidět dva absolvované vodáky na gymplu :). Po cestě zpět jsem se stavili ještě v Cueva del Agua, což je nad řekou nacházející se částečně zatopená jeskyně, ze které vytékají potůčky až do řeky. Tam jsme se v tom vedru mohli trochu ochladit- v řece kvůli vysokému provozu loděk bylo totiž koupání zakázané. Při obědě v Tanchichínu jsme se zapovídali s jednou rodinou s Tijuany, a nakonec jsme se rozhodli společně prozkoumat i vrchní část vodopádu. Nakonec se ukázalo, že ta rodina měla zaplacenou noc v hotelu v Xilitle, naší další zastávce, ale už neměla čas tam jet, a tak aby ta noc jen tak nepropadla, radši ji věnovala nám.DSCN8271DSCN8259

DSCN8323

Xilitla je městečko proslavené především surrealistickou zahradou Las Pozas. Ta byla postavená v 60. letech skotským mecenášem Edwardem Jamesem. Ten se v mládí přátelil třeba se Salvadorem Dalí či Luisem Buñuelem, a do Mexika dorazil s nápadem postavit „Ráj na zemi“. Ten nalezl v Xilitle, kde začal pěstovat svou sbírku orchidejí, kterou ale jednu zimu zničil mráz. Následně vznikla myšlenka postavit nesmrtelnou zahradu, kterou už nikdy žádný mráz nezničí. Zahrada se nicméně vlivem času čím dál tím víc rozpadá, což na druhou stranu jenom živí její snovou atmosféru polorozpadlých staveb, které se postupně ztrácí mezi divokou florou mlžného stálezeleného horského lesu. Jsem si jistá, že po většinu roku toto místo působí magicky, škoda, že my jsme jeli o hlavní turistické sezoně, kdy celá zahrada byla doslova zaplavená návštěvníky. Všichni jsme se snažili o jedno: ukořistit alespoň jednu fotku, na které nebudou cizí lidi pozující pro cizí fotku. Můj úlovek:DSCN8343DSCN8350DSCN8367

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s