Tyrkysové řeky a vodopády v la Huasteca Potosina (část 1.)

La Huasteca je geografický a kulturní region, který se nachází ve střední části Sierra Madre Oriental, horského pásma procházejícího od severu na jih celým východním Mexikem. Jeho název je odvozen od stejnojmenného etnika: Huastékové byli potomci Mayů, kteří se na toto od svého domovského Yucatánu stovky kilometrů vzdálené a díky horám i těžko dostupé území dostali po moři- přepluli Golfský záliv. Typickým rysem je tedy kromě převážně stálezelené hornaté krajiny i obyvatelstvo indiánského původu, které si v některých oblastech zachovává svůj původní jazyk- kromě nepříliš rozšířeného huasteco je to třeba náhuatl, jazyk aztéckých dobyvatelů. Jelikož vznik a územní uspořádání moderního Mexika- tedy federace 31 států a 1 federálního distriktu- ne vždy provázelo respektování kulturních regionů, v současnosti la Huasteca tvoří součást hned několika států. My jsme si pro naši předvelikonoční dovolenou vybrali asi tu nejznámější část, proslavenou tyrkysovými řekami, které ve zlomech tvoří destky metrů vysoké vodopády. Nachází se ve státě San Luis Potosí, odtud la Huasteca Potosina.

DSCN8073

kříšťálově průzračná tyrkysová voda, typická pro řeky v la Huasteca Potosina.

Naším první zastávkou byly vodopády Minas Viejas. Jeli jsme autem až ze Saltilla, což je nějakých 600 km daleko, a tak jsme se večer před odjezdem dohodli, že vyrazíme následující den v 9 ráno, abychom zbytečně nejezdili v noci po málo frekventovaných silnících v oblastech, které neznáme a které navíc těsně sousedí v současnosti s asi nejnebezpečnějším státem Mexika, Tamaulipas. Jako praví Mexičani (přítel je doopravdy Mexičan a já po pár letech tady už jsem taky řádně pomexičtělá) jsme vyrazili v jednu odpoledne a do cíle dorazili dlouho po soumraku.

Na místě- zhruba 20 km od nejbližšího městečka po menší silnici a posledních pár kilomterů po prašné cestě- měl být kemp a restaurace. To sice byla pravda, ale obojí bylo zavřené a nikde ani noha, a tak jsme si bez večeře postavili stan na travnatém miniparkovišti a navzájem se strašili historkami o tom, co by se nám mohlo na takhle odlehlém místě stát (na vysvětlenou: Mexičani, kteří vyrostli ve větším či menším městě, nejsou příliš zvyklí se pohybovat ve volné přírodě- pokud tam tam není vybetonovná stezka obklopená stánky s jídlem, pitím a pivem, tak tam prostě nejdou, a totéž platí pro stanování. Částečně za to může lennost, částečně mnohdy odůvodněné obavy o bezpečnost- na turistických, ale ne příliš frekventovaných místech jsou běžná přepadení).

Nestalo se nám naštěstí nic a následující den asi v půl osmé ráno přijela skupina místních vesničanů, kteří společně (v rámci ejida, něco jako družstva) spravují celý turistický objekt (ten zavřený kemp a restauraci, i přístup k vodopádu), vybírají vstupné a nás navrch obšťastnili historkou, kterak se jim tam před týdnem utopil vůbec první člověk: prý není moc dobrý nápad ve stavu přejedení a kocoviny léčené dalším alkoholem plavat blízko vodopádu- potápěči lovili mrtvolu zaklíněnou ve skaliscích díky vodímu víru v mnohametrové hloubce. Zaplatili jsme 20 pesos a šli objevovat krásy téměř 50 metrového vodopádu. Díky tomu, že jsme přijeli před zahájením hlavní turistické sezóny (což jsou v Mexiku Velikonoce) a bylo tak brzo ráno, měli jsme ji jenom pro sebe.

DSCN8102

Vodopády Minas Viejas, pohled zdola.

DSCN8108

Vodopády Minas Viejas z výhlídky.

Dále jsme pokačovali k vodopádům el Meco a el Salto. U prvního je pouze vyhlídka, nedá se k němu sestoupit a už vůbec ne plavat, protože řeka po 35m pádu vytváří poměrně úzký kaňóň, ve kterém by případného odvážlice doslova semlely ohromné vodní masy.

DSCN8119

V horní části vypadá vodopád el Meco jako klidná říčka…

DSCN8116

…ale dole už je docela frmol

Když jsme se ptali místních na cestu, jak se dostat k el Saltu (což je v Mexiku mimochodem snad úplně nejobvyklejší jméno pro vodopád, v překladu znamená Skok), koukali na nás jak na blázny. To proto, že tento vodopád už delší dobu vlastě vodopád není a může za to hydroelektrárna. Protože to ale bylo poblíž, nenechali jsme se odradit- a to ani rodinou, kterou jsou potkali jen několik destek metrů od našeho cíle. Táta s mámou celí rozhořčení vykřikovali, že to je jeden velký podvod, a že tam vůbec neměli jezdit, čemuž jenom zaraženě přikyvovali odrostlejší děti, které se táhly s přenosnými mrazícími boxy (na vysvětlenou: pokud městský Mexičan předpokládá, že na místě nebudou stánky s jídlem, pitím a pivem, prostě si to tam donese). Evidentně nevěděli o té elektrárně, a tak byli nemile překvapeni. My jsme o elektrárně věděli, a naopak jsme byli mile překvapeni senzačním koupáním: vodopád byl sice suchý, ale jezírka zůstala, navíc voda byla díky velmi omezenému průtoku teplá, ale zároveň čistá. A navíc tam skoro nikdo nebyl.

DSCN8140

Senzační koupání v jezírcích u vyschlého vodopádu el Salto

DSCN8134

Čistá průzračná voda v jezírcích

DSCN8131

Vyschlý 70m vodopád el Salto: jeho vodu využívá blízká hydroelektrárna.

Poté jsme pokračovali na jih. Jestli se to správně pamatuju z hodin zeměpisu, vláha putující od oceánu- Golfského zálivu- se sráží s horským pásmem Sierra Madre Oriental, a proto na této straně hor není o srážky nouze (oporti té druhé straně, za kterou začíná rozlehlá centrální náhorní plošina, pro kterou je díky nedostatku srážek typičká polopoušť). Proto se v této oblasti daří zemědělství, díky vysokým teplotám především pěstování cukrové třtiny. Projížděli jsme tak kolem nekonečných lánů této plodiny. Některé zelené, ať už malé výhonky či několikametrové klasy, jiné hořící či ohořené (před sklizením se pálí suché listí), další už sklizené v nákladních vozech, které je svážely do cukrovarů.

DSCN8146

V popředí vzrostlé klasy, vzadu (vlevo) malé výhonky cukrov třtiny.

DSCN8152

Zemědělci zpracavovájí ručně i na strojích cukrovou třtinu, ohořelé a posekané klasy jsou připravené na svoz do cukrovaru. V popředí je kaplička připomínající smrtelnou nehodu, podobně jako v České Republice, ale s tím rozdílem, že takovými křížky jsou mexické silnice doslova poseté, člověk míjí jeden za druhým.

DSCN8157

Náklaďáky vykládají třtinu v cukrovaru.

A pak jsme dorazili k řece Tampaón, kde jsme skákali z menších i větších vodopádů Micos (spíš teda těch menších) a hodinu pádlovali proti proudu řeky, abychom se podívali na 105m vysoký vodopád Tamasopo- ale o tom až zase příště.

Reklamy

One thought on “Tyrkysové řeky a vodopády v la Huasteca Potosina (část 1.)

  1. Pingback: 10 důvodu, proč si zamilovat Mexiko | Mnoho tváří Mexika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s