José Armando, Lupita, Itzel, Ježíš Marie a jiná mexická jména

Moje jméno a příjmení vzbuzuje v Mexičanech rozporuplné pocity. Protože jsem pro ně z exotické země, očekávají ode mě taky odpovídající „divné“ jméno. Jenomže Kristýna jim přijde tak obyčejné a normální, že občas se mě ptají, jaké je moje opravdické jméno, to české a určitě nevyslovitelné, kvůli kterému jsem si zvolila jako přezdívku místní, ne příliš běžné, ale rozhodně známé Cristina. Abych alespoň trochu ukojila jejich touhu po cizokrajnosti, zamotávám jim hlavu vysvětlením, že ta jména jsou sice velice podobná, ale píšou se jinak a trochu jinak se i vyslovují: první i je měkké, druhé tvrdé, nad tím se navíc píše čárka, která nicméně danou samohlásku prodlužuje, zatímco přízvuk je na první slabice (ve španělském Cristina se nic neprodlužuje a přízvuk je na předposlední slabice). I tak je ale pro ně moje křestní jméno nuda. Zato Omastová vždycky sklidí velký úspěch! Spousta kamarádů si navykla mě tak i oslovovat, protože to prostě zavání dalekými kraji. A pak vždycky přijde ten největší šok: „Cože, ty máš jenom jedno jméno? A jenom jedno příjmení?! A jak to tam u vás jako děláte s jenom jednim příjmením?!“

To proto, že v Mexiku je běžné mít jedno až dvě křestní jména a dvě příjmení. Celé je to tak trochu komplikované, takže popořádku:

Co se křestních jmen týče, většinou se shodují se jmény charakteristickými pro Španělsko- častá jsou ta biblického původu. Proto nejběžnější dívčí jména jsou třeba María (česká obdoba Marie), Juana (Jana), Margarita („Sedmikráska“), Verónica, Elizabeth (poangličtělá Isabel, tedy Alžběta), Alejandra, Leticia, Gabriela, Patricia či Josefina. Navíc María se kombinuje na tisíc způsobů: María Guadalupe (podle mexické patronky Panenky Guadalupské), María del Carmen, María de los Ángeles, María de Jesús… Jako protiváha všech těch panenek Marií se používají i jména v původních jazycích jako je Itzel (maysky „Večernice“), či Yolotzin (v náhuatlu „srdíčko“). Pro chlapce jsou typická jména Juan (Jan), José (Josef), Francisco (František), Jesús (Ježíš), Antonio (Antonín), Alejandro, Pedro (Petr), Manuel, Ricardo, Fernando (Ferdinand) či Jorge (Jiří).

V případě, kdy má dotyčný dvě jména (což je časté), běžnými kombinacemi jsou třeba María Guadalupe, Juan Carlos (Jan Karel), José Luis (Josef Ludvík), ale třeba i José María (Josef Marie), María José (Marie Josef) či Jesús María (Ježíš Marie). Někdy se oslovuje oběma jmény („Juan Carlos!“), jindy jenom jedním („Juan!“ či “ Carlos!“). Díky tomu není neobvyklý menší zmatek, kdy Mexičan používá jedno ze svých jmen v rodině a to druhé mezi kamarády. On teda slyší na obojí, zato já nechápavě koukám, proč člověku, který se mně představil jako Juan, říkají jeho sourozenci Carlos :).

Jméno dítěte je mnohdy ovlivněno populárními telenovelami: můžete si být jistí, že nejedno dítko se bude jmenovat po šarmantním svůdci či křehké květince z mýdlové opery, kterou zrovna daná maminka sleduje. V roce 2014 tak bylo v kurzu třeba Ana Paula, María Inés, Santiago či Luis Armando.

V Mexiku jsou populární také domácí formy křestních jmen (Francisco- Paco, tedy Fanda, Guadalupe- Lupita, Eduardo- Lalo, Jesús- Chucho). A aby toho zmatku nebylo málo, snad každý Mexičan už od dětství vyfasuje přezdívku, která se většinou odvíjí od jeho vzhledu nebo vlastností: negro („černý“, kvůli snědé pleti), flaco („hubeňour“), gordo („tlusťoch“), güero (označení pro lidi se světlou pletí, takže moje přezdívka je jasná :) ), chino („Číňan“, pro osoby s kudrnatými vlasy), loco („šílenec“), či gringo (označení pro Američany nebo jakékoli jiné, blížeji neidentifikované cizince z Evropy/ Severní Ameriky).

Všichni Mexičani mají také dvě příjmení: jedno (to první, důležitější, které se většinou všude udává) po otci a to druhé (které se vypisuje jen do úředních formulářů a dokladů) po matce. Stejně jako u křestních jmen, i příjmení bývají španělského původu a připomínají, že Mexičani jsou potomci původních obyvatel (hlavně žen) a evropských dobyvatelů a kolonizátorů. Nejběžnější jsou Hernández, García, Martínez, López, González, Pérez, Rodríguez, Sánchez, Ramírez a Flores.

Typickým mexickým celým jménem tedy může být například María Guadalupe Sánchez García pro ženu a Carlos Francisco Pérez Rodríguez pro muže. Pokud si María Guadalupe, tedy Lupita, rozhodne vzít Paca (Francisca), její příjmení se po svatbě nezmění, jenom pokud chce, může si neoficiálně- protože její úřední dokumenty se nezmění- za své jméno přidat „de“ a první příjmení po manželovi. V tom případě bude María Guadalupe Sánchez García de Pérez. A pokud budou mít děti, říkejme jim třeba Leticia Margarita a Jesús María, tak ty dostanou po jednom příjmení od obou svých rodičů-první od otce a druhé od matky, a to vždy po mužské linii- tedy vlastně příjmení svých dědečků. Jejich kompletní jména budou Leticia Margarita Pérez Sánchez a Jesús María Pérez Sánchez. Rodině jako takové se bude říkat Pérez-Sánchez.

A že dvě jména a dvě příjmení zas až tak moc není? Vězte, že občas se to při křtu přece jenom vymkne z ruky: své by o tom mohla vyprávět (pokud je teda ještě naživu, protože se narodila v roce 1911) jistá María de la Asunción Luisa Gonzaga Guadalupe Refugio Luz Loreto Salud Altagracia Carmen Matilde Josefa Ignacia Francisca Solano Vicenta Fearrer Antonia Ramona Agustina Carlota Inocencia Federica Gabriela de los Dolores de los Sagrados Corazones de Jesús y de María Saldívar y Saldívar.

P.S. Mexičani mají svou verzi vtipů o Pepíčkovi. Jenom tomu Pepíčkovi se říká Juan Pérez :)

Reklamy

6 thoughts on “José Armando, Lupita, Itzel, Ježíš Marie a jiná mexická jména

  1. V mexických jménech je jasný španělský vliv, já jsem o nich napsala článek už před časem. U mojeho jména Kateřina jsem se dobrovolně vzdala háčku, protože „ř“ je pro Španěly nevyslovitelné. Navíc přítel mě na začátku představoval jako Katka. Tak mě nazývali Kafka, Kaska a ta nejhorší verze „Caca“ :D Ty máš štěstí s lehkým příjmením, já to moje musím vždycky hláskovat. Takže já tu exotiku jména plním aspoň částečně.
    Zaujala mě ta přezdívka Chino pro lidi s kudrnatýmy vlasy. Jak na to asi přišli? Já jsem v životě neviděla kudrnatého Číňana :D

    Liked by 1 osoba

    • No, ono sice moje příjmění vypadá snadně, ale pro ně evidentně neni- při jakymkoli vyřizování mi radší daj papírek,ať jim to napíšu- možná už jsou vystresovaný z toho,že i u křestnáho jména se vymejšlím s i/y..tak občas mě napíšou jako Homastoba a tak :) Caca je dobrá :D
      Jinak chino je záhada, čínani moc kudrnatý nejsou, to máš pravdu. Našla jsem kratší vysvětlení, že je to prej už od dob koloniie, a pochází to z kečujštiny a znamená to samice/holka- a že tak se řikalo černošskejm služkám, a odtud se tradice přenesla do Mexika, http://www.unioncancun.mx/articulo/2014/08/28/cultura/por-que-se-le-dice-chino-al-cabello-rizado . Mě teda tahle teorie moc neuspokojuje, ale nic lepšího jsem nenašla :) ..

      Liked by 1 osoba

  2. Hi, I’m using google translate to read your articles as I don’t know Czech. That said, I know why „chino“ is used to describe curly hair in Mexico. This „chino“ (from the clearly racist cochino, pig) was a racial term used during the colonial era, like mulatto and mestizo. A „chino“ was the child of a mulatto and indigenous person, so would have curly hair due to their African ancestry. Chino isn’t used like that anymore in Mexico, but the curly hair connotation remains.

    More information on the colonial era caste system:
    https://en.wikipedia.org/wiki/Casta

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s