34 kulturních šoků, které Češi zažívají v Mexiku

Hned od prvního kroku na letišti to začne a nepřestane to asi nikdy: kulturní šok. Každodenní konfrontace s novými zvyky a kulturou vás nutí srovnávat a přehodnocovat způsob života i myšlení, ve kterém vás vychovali a o kterém jste byli až dosud přesvědčeni, že je ten jediný možný a správný. Každý, kdo někdy delší dobu pobýval v cizí zemi, vám asi potvrdí, že existují věci, na které si nikdy nezvykne; další, které ho nepřestávají překvapovat, ale už je tak nějak vstřebal, a naopak jiné, které už mu přijdou tak normální, že se nad nimi pozastaví jen ve chvíli, kdy ho na to upozorní někdo z jeho rodné země. Jaké kulturní šoky si tedy zažijí Češi v Mexiku?

  1. Základem mexické stravy jsou kukuřičné placky (na severu pšeničné) tortillas, ze kterých se buď připravují určité pokrmy (například tacos, quesadillas, enchiladas, chilaquiles atd.) nebo se přikusují k hlavnímu jídlu srolované do trubičky. Neobejde se bez nich snídaně, oběd ani večeře. Pod pojmem pečivo si místní většinou představí sladké pečivo, česká záliba namazat si chleba či rohlík s „něčim“ je tu neznámá.
  2. Místo solničky a pepřenky najdete na mexickém stolu solničku a minimálně jednu pálivou omáčku, které si říká salsa a dochucuje se jí jakékoli jídlo. Buď jsou kupované, nebo domácí, některé pálí více, některé méně. Nemá cenu ptát se Mexičana, jestli zrovna tahle salsa pálí: i když vám v dobré víře odpoví, že ne, nevěřte mu. Oni už prostě mají spálené chuťové buňky :).
  3. Na všechno se kape limetková šťáva: na kukuřičné placky, na maso, na zeleninové saláty, na ovoce, do polívek, do piva, do sladkostí…

    DSCN7656

    Výběr pálivých omáček a obligátních limetek. Saltillo, Coahuila. 2015

  4. Jídlo se zapíjí Coca colou či jinou slazenou limonádou.
  5. Především v jižnějších částech Mexika je běžné cizím lidem v restauraci popřát dobrou chuť (¡Provecho!), zvlášť když se zvedáte k odchodu.
  6. Stejně tak je běžné cizím lidem popřát zdravíčko (¡Salud!), když kýchnou.
  7. Zdraví se (podle stupně důvěry) podáním ruky, objetím či polibkem na tvář, případně libovolnou kombinací (podání ruky-objetí, objetí-polibek, podání ruky- objetí-polibek atd.). Často vyvstane komická situace, kdy osoba, kterou zdravím, se chystá k polibku, zatímco já k objetí a naopak.
  8. Čas je většinou pouze orientační, když se dohodnete na srazu v 8, někteří přijdou o půl hodiny dřív, jiní o hodinu a půl později. Samozřejmě také existují dochvilní Mexičani (konkrétně můj přítel se důrazně ohrazuje, že on tedy pozdě nechodí nikdy), kteří naopak mně říkají, jak je možné, že chodím pozdě, protože jsem přece Evropanka, a ti chodí vždycky včas :).
  9. Domy jsou otevřenější návštěvníkům: neohlášené návštěvy nejsou vnímány negativně a rodina i kamarádi se často chovají, jako kdyby byli u sebe doma (časté je přivítání, nebo spíš pobídka „estás en tu casa„, tedy „udělej si pohodlí“, doslovně „jsi u sebe doma.“)
  10. V domech není topení, a proto v zimě není neobvyklé chodit uvnitř v kabátě i čepici. Domy jsou většinou stavěné z betonových kvádrů a časté je natřít jenom fasádu, která vede do ulice. Zadní část domu zůstává bez barvy.
  11. Doma se chodí v botách.
  12. Použitý toaletní papír se hází do odpadkového koše vedle záchodu. Trubky jsou prý tak úzké a tlak je v nich tak nízký, že by se ucpaly.
  13. Prakticky neexistují vany, všichni mají doma sprchový kout. Obvyklé je sprchovat se ráno, a když je to potřeba, i večer. Musí se uznat, že Mexičani jsou hodně čistotní- třeba taková cesta plným metrem v dopravní špičce je zážitek sice nepříjemný, ale alespoň není smradlavý.
  14. V každé domácnosti, včetně těch nejchudších, je alespoň jedna televize, která je puštěná po velkou část dne (většinou telenovely nebo třeba Laura). Pokud to finance jen trochu dovolí (i kdyby to bylo na splátky s nekřesťanským úrokem), je těch televizí víc (v obýváku, v ložnici, v kuchyni) a nejlépe obří plazmovky.

    OLYMPUS DIGITAL CAMERA

    Na kabelovku bude, i kdyby na tortilly nebylo! Sierra Norte de Puebla, 2011.

  15. Všechny knížky v knihkupectví jsou zabalené do plastové folie, asi aby se předešlo poničení, zapomeňte tedy na listování a pročítání. Když už se osmělíte a poprosíte personál, jestli by vám tu knížku mohl vybalit, máte po tom tak provinilý pocit, že si ji nakonec i koupíte. Navíc jsou tu knížky pěkně drahé.
  16. Povinná školní docházka trvá 15 let: začíná školkou (3 roky), pokračuje prvním stupněm základní školy (6 let), druhým stupněm (3 roky) a končí střední školou (3 roky). Ve školce a na základní škole se pondělky začínají zpěvem státní hymny a vzdáváním úcty vlajce.
  17. Pracovní týden trvá 48 hodin.
  18. Klasické spoření není silnou stránkou místních, proto na to mají vlastní systém, tzv. „tandas“ : skupina například 10 lidí se dohodne na určité částce, třeba 500 pesos, kterou například jednou za týden všichni přinesou, přičemž celkovou částku (5000= 10 x 500 pesos) si rovnou jeden účastník odnese. Takhle se během 10 týdnů prostřídají všichni.
  19. Na ulici jenom málo lidí žebrá. Ve finanční tísni je tolik lidí, že kdyby všichni jenom prosili o almužnu, asi by pomřeli hlady. Proto se snaží alespoň něco malého prodat (žvýkačky, vodu, kapesníčky, květiny), nabídnout službu (na křižovatce myjí přední skla, před restauracemi navigují pro lepší zaparkování a „hlídají“auta) či kulturní zážitek (zpěv v metru či žonglování na křižovatkách)
  20. Hromadná doprava je extrémní: buď je luxusní a drahá (meziměstské autobusy s oddělenými záchody pro muže a ženy, koženými sedačkami, jen zhruba 20 sedadly pro více prostoru, často s dotykovou obrazovkou a internetem a svačinkou v ceně jízdenky), nebo naopak ve městě a na venkově mez vesnicemi jsou to často polorozpadlé městské minibusy (peseros), vysloužilé americké školní autobusy (combis, rutas) či dodávky s vestavěnými lavicemi (camionetas)

    OLYMPUS DIGITAL CAMERA

    Dodávky přestavěné na prostředek hormadné dopravy. Sierra Norte de Puebla. 2011

  21. Na každém rohu je nějaká dlouho do noci otevřená večerka (tiendita, miscelánea, abarrotes), případně OXXO, řetězec obchodů, které jsou něco na způsob večerky, ale otevřené 24 h denně.
  22. Řízení po požití alkoholu (a ve větším množství) je tu poměrně běžné. Když vás náhodou chytne policie, buď se to vyřeší pokutou a zhruba dnem ve vazbě (vystřízlivění), nebo- a to častěji- úplatkem.
  23. Děti a potažmo rodiče dětí nejsou ochuzeni o společenské dění: není problém vidět malé děti na rodinné oslavě, jak si třeba ještě po půlnoci hrají, a pokud se unaví, podřimují v náručí nějakého dospělého. Naopak jsou často jejich křtiny nebo první přijímání dobrá „výmluva“ pro uspořádání rodinného srazu.
  24. Rodina se točí kolem matky, i když společnost je do určité míry spíš machistická.
  25. Nejužší rodina není jenom táta, máma a sourozenci, občas prarodiče. Rodina jsou tohle všechno, a navíc tety, strýcové, bratranci a sestřenice z druhého i pátého kolene, kmotři, a následně jejich nukleární i širší rodiny. Občas mám akorát problém, že se ke mně na ulici hlásí cizí lidi, abych se pak dozvěděla, že to byla přece maminka tety (jedné z cca 10 tet) mého přítele, se kterou jsem se pozdravila (10 sekund trvající „těší mě, já jsem Kristýna“ -podání ruky-objetí-polibek) na oslavě o minulých Vánocích.
  26. Z důvodu výše uvedeného jsou rodinné oslavy velké, třeba průměrná svatba čítá 300 hostí.
  27. Ve svých 26 letech bych se už měla vdávat- to je totiž průmerný věk místních nevěst.
  28. Není zvykem, aby si před svatbou pár nejdříve vyzkoušel spolu žít v jedné domácnosti. I když spolu roky chodí a už dávno zahájili společný sexuální život, poprvé by měli strávit noc v jedné posteli až po svatbě.
  29. Sex je tabu (ještě větší než v České Republice). Ne že by neexistoval, naopak existence hodinových hotelů (těch je tady fakt hodně, i na okraji několikatisícového městečka vždycky bude alespoň jeden) podporuje i ten mimomanželský. Prostě se o něm moc nemluví.
  30. Při komunikaci je intimní zóna kolem jedince mnohem omezenější. Mexičani jsou zvyklí se při rozhovoru různě plácat po ramenou, dotýkate se.
  31. Při styku s cizími lidmi jsou Mexičani mnohem otevřenější a důvěrnější. Je mnohem jednodušší dát se do řeči s neznámými lidmi na ulici či v obchodě, na druhou stranu to je občas nepříjemné, když třeba člověk nemá náladu se s někým bavit. O pouličním pískání a pokřikování na holky ani nemluvím.
  32. I když někdo pronese, že něco uskuteční, zorganizuje, udělá, tak to ještě neznamená, že tomu tak doopravdy bude. Veškeré nadšení výkřiky typu „Určitě příští týden/měsíc musíme jet do XY!“, případně „Od zítřka začneme běhat!“ berte spíš s rezervou. Většinou to bývá spíš takové neurčité přání než konkrétní plán.
  33. Mexičani neradi říkají „Ne“. Když se zeptáte na cestu a dotyčný neví, radši vás pošle úplně blbě, než aby zklamal vaši důvěru v jeho pomoc. Viz bod č. 32, když se chce Mexičan z něčeho vyvlíknout, neurčitě to naplánuje do vzdálené/neexistující budoucnosti.
  34. Mezilidské vztahy jsou tu dost intenzivní, všechno se hodně prožívá. Vždycky jsem si myslela, že mexické telenovely jsou přehnané, ale spíš jsou jenom špatně zahrané- nepředvídatelné reakce, zjitřené emoce a zamotané zápletky totiž často odpovídají realitě.

U všech bodů samozřejmě existují výjimky (spousta mexických telenovel je nejen špatně zahraná, ale i špatně napsaná), jiné se časem mění (třeba věk nevěst se postupně zvyšuje) a je celé to ovlivněné mými zkušenostmi, berte to tedy s nadhledem :). Určitě těch kulturních šoků bude víc, ale asi jsem částečně akulturovaná, že už mi to ani nepřijde; jestli vás nějaké napadnou, napište je do komentářů!

Reklamy

7 thoughts on “34 kulturních šoků, které Češi zažívají v Mexiku

  1. Mým prvním kulturním šokem po příjezdu bylo ranní malování Mexičanek v hromadné dopravě. V sebepřeplněnějším combi si nahřívaly lžíce zapalovačem na natočení řas,následně si vytrhaly obočí a celý proces ukončily precizním „nalikováním“ očí :D a vzhledem ke stavu některých silnic opravdu nechápu jak to dělají :)

    Liked by 1 osoba

    • To je fakt! Na to jsem úplně zapomněla (asi jak už nežiju v DF a v Saltillu se pohybuju spíš pěšky nebo autem, tak ani nevim, jestli tady to funguje podobně), ale máš pravdu, to je pěkný kulturní šok :) ! Párkrát jsem si zkusila aspoň nanést řasenku (asi abych se cítila víc mexicky :D ), ale nakonec jsem to vzdala: i když jsem si s velkým úsilím nevypíchla oko, tak jsem si alespoň rozmatlala barvu kolem, že by mi průměrná panda mohla závidět :D
      Díky za komentář!

      To se mi líbí

  2. Napadá mě snad ještě bezohlednost řidičů vůči chodcům. První týdny mě několikrát málem přejelo auto, když jsem šla automaticky přes přechod s domněnkou, že řidič zastaví, nebo alespoň přibrzdí, aby mě nezajel. Bohužel po čtyřech měsících se mi to stává pořád… Chodci tu jsou opravdu chudáci. Semafory s panáčky jsou v menších městech opravdu výjimkou.

    Liked by 1 osoba

    • To je zajímavý, protože většina Mexičanů, co někdy byla v ČR, si naopak stěžuje, že jak jsou čeští řidiči oproti těm mexickým bezohlední, že v Mexiku zastaví, ale v Praze ne :). Přiznám se, že s timhle jsem tu nikdy problém neměla, auta mi často dají přednost i mimo přechod. Na druhou stranu neočekávám, že by mi na přechodu dali automaticky přednost- a taky že nedávaj :)
      Spíš mně napadá, že tady maj přechody i semafory často takovou…spíš kosmetickou funkci, ale že je nikdo nebere doopravdy vážne- ani řidiči, ani chodci. (všimni si, že třeba v DF, i když tam maj semafor, tak je tam často i dopravní policista, protože jenom semafor by nikdo nerespektoval). V ČR jsme zvyklí, že se přechází po přechodu, kde je chodec pánem situace, ale jinde se prostě nepřechází. Naopak většina Mexičanů přejde silnici nebo ulici, kde se jim zamane, i kdyby přechod byl o 10 metrů dál. Většinou si popoběhnou, a auta i trochu přibrzdí, ale zas na druhou stranu u přechodů se často chovají, jako kdyby vůbec neexistovaly.

      To se mi líbí

  3. Pingback: Tyrkysové řeky a vodopády v la Huasteca Potosina (část 1.) | Mnoho tváří Mexika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s