Těžký, ale šťastný život Mexičana

Mexiko je podle různých statistik 11.- 15. největší ekonomika na světě. Tato země bohatá na nerostné suroviny, především na ropu, je od roku 1994 členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, tedy společenství 34 ekonomicky nejrozvinutějších zemí světa (mimochodem, ČR přistoupila v roce 1995, Slovensko až v roce 2000). Díky tomu by se mohlo zdát, že se jedná o bohatou zemi, kde nic nechybí. Což o to, bohatá země to podle mnohých ekonomických ukazatelů je, nicméně velké části populace chybí i to základní. To proto, že Mexiko se vyznačuje nerovností a nedostatečným přerozdělováním prostředků: plat 10% nejbohatších obyvatel je 30x vyšší než plat 10% nejchudších. Vedle druhého nejbohatšího člověka na světě, Carlose Slima, přežívá polovina obyvatel Mexika pod národní úrovní chudoby. 1 z 6 Mexičanů (a 1 ze 4 mexických dětí) nemá dostatečné prostředky na zajištění své stravy, zatímco několik desítek rodin vlastní prakticky celé Mexiko.

A jak si tedy vydělává na živobytí „dolních“ 93,8% Mexičanů, kteří sdílejí domácnost, ve které příjmy všech členů nepřesahují cca 15 000 Kč měsíčně?

V Mexiku se pracuje 48 hodin týdně- buď standardně 8 hodin denně od pondělí do soboty, nebo cca 10 hodin denně 5 dní v týdnu. Plat se vyplácí každý týden či 14 dní. Minimální mzda je v Ústavě popsána jako “dostatečná pro uspokojení normálních potřeb hlavy rodiny, a to v oblasti materiální, společenské a kulturní, a také pro poskytnutí povinného vzdělání dětem” a v tuto chvíli je to 66-70 pesos denně (cca 105-115 Kč, ten rozdíl 4 pesos se odvíjí od konkrétní geografické zóny). Není asi třeba vysvětlovat, že minimální mzda nestačí ani na jídlo por jednoho člověka, natož na bydlení, ošacení a celkové zajištění celé rodiny, včetně živení dětí na střední škole (až potud v Mexiku sahá povinná školní docházka).

Mexiko je země, kde se i na české/evropské poměry dá na vysokých manažerských místech či jako zaběhnutý a zkušený profesionál vydělat hodně peněz, reálně ale většina lidí dostává platy mnohem nižší. Nejméně peněz vydělává venkovská námezdní pracovní síla v zemědělství, kde jejich denní plat, tedy 80-100 pesos/130-160Kč, je jen o něco málo vyšší než minimální mzda. O něco více (kolem 4000 pesos/6400Kč měsíčně) vydělávají běžní zaměstnanci (pracovníci v továrnách, prodavači, číšníci, nižší úředníci, zdravotní sestry či řemeslníci). Ani vysokoškolský titul není vždy zárukou lepší mzdy, především nástupní plat absolventů se několik měsíců i let pohybuje na výši (nebo spíš níži) platu továrního dělníka. Průměrně se platy u profesí vyžadující vysokoškolské vzdělání pohybují mezi 7 000- 11 000 pesos (11 000-18 000 Kč).

Míra nezaměstnanosti je oficiálně poměrně nízká, zhruba 5 procent. Ne že by mexická ekonomika tvořila tolik pracovních míst, ba naopak- až 60% Mexičanů pracuje na černo a až 25% vykonává práci, která neodpovídá jejich kvalifikacu. Neexistují dávky v nezaměstnanosti, a tak jsou místní zvyklí, že pokud se o sebe nepostarají sami, nepostará se o ně nikdo. Celkově jisté sociální zabezpečení sice existuje, ale Evropanovi bude nejspíš připadat dost nedostatečné. Kvalita zdravotního pojištění a následně poskytnuté zdravotní péče závisí na penězích dotyčného (jak dobré pojištění mu zaměstnavatel zaplatí či kolik peněz sám může do svého zdraví investovat), tudíž pro většinu obyvatel je kvalitní lékařské ošetření drahý a často nedosažitelný sen. Nemoc či úraz představují velké výdaje. Důchody se tu vyplácejí, ale opět ne všichni na něj dosáhnou- právě díky práci na černo nemá na důchod nárok velká část populace. Mateřská dovolená trvá 3 měsíce (cca 1,5 před porodem a 1,5 měsíce po porodu), následně se matka vrací do práce.

A jak je to s životními náklady ve srovnání s těmi českými? Pamatuju si, že když jsem poprvé přijela do Mexika před 6 lety, celkově mi při jednoduchém přepočtu mexického pesa na českou korunu (tenkrát 1,45 CZK=1 MXN, v současnosti 1,6 CZK=1 MXN) zdejší ceny připadaly o trochu nižší. To bylo ale dřív (a nejspíš by mi nějaký ekonom dokázal vysvětlit, na základě jaké kombinace inflace a oslabení mexického pesa vůči dolaru a české koruny vůči euru tomu tak je), v současnosti jsou životní náklady ve srovnání s Českou Republikou podobné, některé věci jsou dražší (většina potravin), jiné levnější (nájmy, benzín), celkově to vyjde nastejno.

Mexičani tedy každý den čelí nutnosti poplatit výdaje ve stejné výši jako v České Republice, ale s mnohem méně penězi a s nedostatečnou podporou státu. Jak podobnou situaci řeší?

Mnoho místních pracuje přesčasy a často si k hlavní práci sežene ještě něco jiného- ať už je to druhá práce po večerech a o víkendech, či se dají do menšího podnikání (na černo, jak jinak): ve svém domě si zřídí večerku, o víkendech prodávájí na trhu, vyrábí sladkosti/oblečení/cokoliv na prodej. Jestli se něco musí Mexičanům uznat, tak je to jejich životaschopnost a nápaditost při hledání možností, jak si přilepšit. Bohužel toto obecně nízké finanční ohodnocení v kombinaci s hledáním dalších zdrojů obživy je v důsledku také plodnou půdou pro korupci (podplácení policistů, úředníků atd., kde všichni z toho vyjdou „vítězně“- úředník si přilepší k platu a uplácející se vyhne mastné pokutě, či se mu podaří něco uspíšit či obejít v prospěch svého „mikropodnikání“ na černo) či ilegální činnost jako je pěstování, výroba a prodej drog.

Pokud se místnímu přece jenom nepodaří vydělat dost peněz, záchranou síť představuje rodina. V nepřítomnosti pomoci od státu jsou místní rodiny, ale i sousedé a kamarádi, soudržnější a navzájem si více vypomáhají v duchu „dneska nemáš ty, tak ti půjčím/pohlídám děti etc, zítra zas pomůžeš třeba ty mně.“

A hlavně- všechno berou tak nějak pozitivně, s nadhledem a s přístupem, že „pokud nejde o život, tak nejde o nic“ a „peníze budou, my nebudem.“ Nestěžují si (fakt ne, hlavně oproti ČR je to velký rozdíl), tvrdě pracují, hledají nové možnosti, jak zlepšit život svůj a svých dětí. Obecně jim moc nejde šetřit peníze a plánovat do budoucnosti (ono s tak málo penězi to taky dost dobře nejde), ale na druhou stranu jsou třeba oproti Čechům akční, nápadití, nebojí se zariskovat, vypůjčit si a investovat pár tisíc do svého malého podnikání, i kdyby to byl jenom stánek se zmrzlinou (je fakt, že nemusí splňovat 1000 a jedno hygienické nařízení). Pokud všichni v rodině jsou v pořádku, zdraví slouží a děti rostou, jednou za čas z mizerného platu zbydou peníze i na nějakou fiestu (oslavu), tak je život vlastně fajn. Jak jsem zjistila z osobní zkušenosti i ze statistik, Mexičani jsou navzdory těžkému životu šťastní.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

I když nežijí v ideálních podmínkách (z evropoského úhlu pohledu), jsou štastní. Sierra Norte de Puebla. 2011.

Reklamy

3 thoughts on “Těžký, ale šťastný život Mexičana

  1. Pingback: 34 kulturních šoků, které Češi zažívají v Mexiku | Mnoho tváří Mexika

  2. Pingback: Jak se dělá politika u indiánů | Mnoho tváří Mexika

  3. Pingback: 10 důvodu, proč si zamilovat Mexiko | Mnoho tváří Mexika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s