Ayotzinapa (část 2.): Symbol národních prostestů

 Od zmizení 43 studentů z Ayotzinapy mexické noviny podávají nové informace každý den. Případ má na starosti vrchní státní zástupce, navíc byla vládou a rodiči studentů ustanovena speciální nezávislá vyšetřovací komise. Rodiny nezvěstných studentů spolu s místními venkovskými organizacemi a dobrovolníky také začali pátrat na vlastní pěst, protože mají pocit, že vláda vyšetřování sabotuje a předkládá jim zmanipulované informace. Po celém Mexiku i v různých městech v zahraničí se pravidelně konají demonstrace (22. října, 5. listopadu, 20. listopadu) za navrácení studentů a potrestání odpovědných, dokumentuje to a doprovází virtuální smršť na sociálních sítích (#yamecanse #ayotzinapasomostodos #accionglobalporayotzinapa). Univerzity vyhlašují stávky, formují se studentská hnutí. K případu se vyjadřují zahraniční noviny i vlády, za studenty se modlí i papež. A výsledek?

Následující den (27. 9. 2014) bylo nalezeno znetvořené tělo jednoho ze studentů, doslova mu byla stažena kůže z obličeje a vypíchnuty oči.

Bylo zatčeno několik policistů, kteří se přiznali k tomu, že studenty odevzdali do rukou organizovaného zločinu. Zbývalí městští policisté byli odzbrojeni, kontrolu nad městem Iguala převzala federální policie. Následně bylo zatčeno několik členů kartelu Guerreros Unidos, kteří se přiznali k vraždě studentů: údajně je převzali od policistů, odvezli na smetiště, přičemž část se udusila už cestou. Zbytek studentů postříleli, těla spálili, a popel se zbytky kostí hodili v igelitových pytlích do blízké řeky. Také potvrdili, že starosta i s manželkou a radním pro bezpečnost dlouhodobě spolupracovali s drogovým kartelem. K této verzi se přiklání i vrchní státní zástupce. Rodiče studentů odmítají uvěřit, že zmizelí jsou mrtví, a pokračují v pátrání.

Za ty dva měsíce se v okolí města Iguala našlo přes 30 masových hrobů s ostatky desítek těl, u žádného z nich ovšem nebylo potvrzeno, že by patřilo některému ze studentů. Mnoho z těchto hrobů našli dobrovolníci na místech, kde policie přestala hledat.

Starosta Igualy byl obviněn, následně uprchl. Asi o měsíc později byl v hlavním městě dopaden a zatčen pro vraždu, únos a organizovaný zločin.

Objevila se svědectví, že vše má na svědomí pouze policie ve spolupráci s armádou, organizovaný zločin s tím nemá mít nic společného a zatýkání a výpovědi členů kartelu je jenom fraška pro veřejnost.

Nejnovější zprávy říkají, že většina studentů je naživu a jsou v horách zotročeni na polích, kde drogové kartely pěstují omamné látky.

Pravda je taková, že pokud se studenti nevrátí živi, aby podali svědectví, nikdo už se asi nikdy nedozví, co přesně se stalo a kdo za útokem stál, natož nějaké potrestání viníků, protože vyšetřování nikam nepovedou. Zmizelí z Ayotzinapy tak velice věrně ilustrují situaci bezpráví, se kterým se Mexiko už dlouhou dobu potýká. Proč se vlastně mexická občanská společnost tolik solidarizuje právě s těmito nezvěstnými studenty, když by člověk mohl říct, že za ty roky drogové války (2006- současnost) už musí být zvyklí na násilí? Ayotzinpa se nejspíš stala tou pověstnou kapkou, díky které přetekl pohár trpělivosti a která v Mexiku odstartovala velkou politickou krizi.

Ty zbylé kapky v poháru:

Od roku 2006 probíhá válka proti obchodu s drogami, která zanechala desítky tisíc mrtvých a násilí (přestřelky, vydírání, únosy, přepadení, vraždy, mučení), jež se přelévá mezi jednotlivými státy (v poslední době nejpostiženější jsou Michoacán, Guerrero, Tamaulipas, Estado de México, Chihuahua a Sinaloa). Čím více lídrů drogových kartelů policie zatkne či zabije, tím více se kartely rozdělují na menší a hůře kontrolovatelné skupiny.

V tuto chvíli (k srpnu 2014) je v Mexiku oficiálně 22 322 nezvěstných, přičemž skutečné číslo je vyšší- mnoho lidí únosy nehlásí, protože mají strach (v mnoha případech oprávněný), že policie je zkorumpovaná a táhne za jeden provaz s organizovaným zločinem. Především obyvatelstvo odlehlých venkovských oblastí je necháno napospas drogovým kartelům a zkorumpované policii, kteří nechávají „zmizet“ a zatýkat lídry i řadové členy rolnických hnutí a domobran. Známý je případ finského aktivisty za lidská práva Jyriho Jaakkoly, jehož vražda nebyla ani po 4 letech vyšetřena.

Existuje spojenectví mezi vládou a hlavní televizní stanicí Televisa i některými novinami. Jejich zpravodajství je často neobjektivní, zmanipulované ve prospěch pozitivního obrazu vlády a zamlčují informace. Mexiko je také jedna z nejnebezpečnějších zemí na světě pro novináře.

V Mexiku existuje propastný rozdíl mezi nedotknutelnou bohatou elitou, která řídí zemi, a zbylým obyvatelstvem, přičemž více než 40% obyvatelstva žije pod národní hranicí chudoby. Každý rok se pověstné nůžky čím dál tím více rozevírají, střední třída mizí, přibývá chudých a bohatí jsou ještě bohatší. Minimální mzda (cca 95 Kč/denně) nestačí ani na nákup základních potravin. Podporují se velké (nadnárodní) podniky, které mají často úlevy na daních, na úkor těch středních a malých. Ve zkratce je Mexiko zásobárna levné pracovní síly.

A tohle vše symbolizuje Ayotzinapa: represivní stát zasahující smrtelnou silou proti civilnímu obyvatelstvu, násilné mizení osob, umlčení „chudých rebelů“, mučení, zkorumpovanou policii, všudypřítomný organizovaný zločin propojený s politikou, beztrestnost, manipulaci s informacemi, maření vyšetřování, nedovolání se spravedlnosti. Proto jsou demonstrace čím dál tím masivnější a už nejde jen o studenty z Ayotzinapy, jde o lidská práva, o spravedlnost a lepší fungování státu.

PACO-e1416529262873

Demonstrace za zmizelé studenty. Na plachtě je napsáno: Matka hledá svého nezvěstného syna. Vaše bolest je naše bolest, váš vztek je náš vztek. Ne násilí. Požadujeme spravedlnost. zdroj: http://rotativo.com.mx/assets/2014/11/PACO-e1416529262873.jpg

Otázka je, zda to opravdu byla poslední kapka a z podnětu mexické občanské společnosti dojde k nějaké změně, či zda vše po nějaké době vyšumí (v což pevně doufá vláda) a život zas půjde dál. Mnoho Mexičanů považuje tuto chvíli za svůj „Mexický okamžik“ a věří, že se věci dají do pohybu, zatímco jiní dál chodí do práce a žijí svůj normální život.

PS. Pro španělsky mluvící čtenáře nechávám video, kde studenti Národní autonomní univerzity v Mexiku (UNAM) vysvětlují, za co demonstrují

Reklamy

6 thoughts on “Ayotzinapa (část 2.): Symbol národních prostestů

  1. Pingback: Jak se dělá politika u indiánů | Mnoho tváří Mexika

  2. Pingback: 10 důvodu, proč si zamilovat Mexiko | Mnoho tváří Mexika

  3. Pingback: Bezpečnostní situace v Mexiku (aneb jak přežít cestování po Mexiku v roce 2016) | Mnoho tváří Mexika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s